Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Při pohledu na grafiku debutového EP ruského projektu ALVHEIM je jasné, že tady se na žádnou pompu a naleštěné melodie hrát nebude. A skutečně, hlavní postava projektu Alvar si s nějakou dobou hlavu neláme, drtí si svůj archaický black metal, který je ostrý jak pila (hlavně po zvukové stránce). To však ale neznamená, že by měla být „I Et Fjort Fortid“ okamžitě špatnou záležitostí. Tak tomu není v žádném případě.
Projekt ALHEIM čerpá z vikingské tématiky. Nesnaží se ale příliš vstupovat na epické pole..
Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden král a ten měl tři syny. Ten král se jmenoval Rock n´roll a jeho synové Bill Haley, B. B. King a Chuck Berry. A všichni tři dělali jménu svého otce čest a světu ukázali, jak to přesně jejich tatík myslel. Inu, vzhlédl se v nich jednou také jeden skotský výrostek, který se pyšnil jménem Angus Young a po jejich vzoru vzal do ruky kytaru, aby se svým bratrem a dalšími třemi asociálními typy založil v Austrálii začátkem sedmdesátých let kapelu AC/DC a posléze s ní dobyl svět...
Koncert německé legendy U.D.O. byl opravdu nadmíru očekávánou událostí. Hodně k tomu přispělo přesunutí data jeho konání. Navíc se hlavní kapela mohla pyšnit opravdu dobrou sestavou předkapel. Z českých to byli osvědčení Salamandra a Seven a na poslední chvíli byli ohlášeni také švédští novicové Manimal, kteří, díky nadmíru povedenému debutu „The Darkest Room“, byli pro mě velikým lákadlem. Když se ukázalo, že je koncert vyprodaný a MoR Café bylo už brzy před začátkem slušně zaplněno, nebylo se moc čemu divit. ..
V červenci roku 2009 vydali po třech letech italští cyber-industrial-punkoví Dope Stars Inc. své v pořadí třetí album, které nazvali „21st Century Slave“. Po předchozích albech „Neuromance“ a „Gigahearts“ byla nová deska s napětím očekávána. Některé zklamala, některé potěšila.
S křížkem po funuse… a to doslova a do písmene. Již v době, kdy se mi dostalo do rukou album „Schizzover“ od brněnských Rhodian, objevil se na stránkách kapely epitaf sdělující, že po třinácti letech došlo k ukončení činnosti. Nicméně mi dovolte se ještě k albu „Schizzover“ vrátit. Už jen z úcty k jejich vlastnímu prohlášení, že na víc (než co předvedli na „Schizzover“) už Rhodian nemají a zároveň i díky vědomí, že si v tomto případě můžu dovolit pominout zaužívané „o mrtvých jen dobře…“ ..
Takhle schizofrenní desku teda jen tak nenajdete. Kdyby na mě přímo z obalu nekoukala sestava kapely, měla bych pocit, že každou ze čtyř skladeb na promu italských Spanking Hour minimálně nazpíval, dost pravděpodobně i složil a nahrál úplně někdo jiný. Uff...takováhle směsice stylů nacpaná do šestnácti minut? To je teda výkon...
Aktuální sólové album Big Bosse má na můj vkus velmi přepjatý výraz: pomalé skladby, čistý jemný zpěv, klavír, standardní stupnicová rocková sóla, vybrnkávání, přetažená vibrata na kytaru, chorusy... Osobně mne většinou neoslovily ani jednotlivé skladby ani melodická linka hlasu. Big Bosse mám zkrátka ve srovnání s touto jeho sólovou deskou bezmezně raději v ROOT. Album je pestré a melodické, ale podle mého osobního názoru až příliš. V jednotlivých skladbách hostují namátkou Bigbossův dlouholetý spoluhráč Blackie, členové ROOT, YNNITY, BAST, THIEF, ANNIE´S TRIP atd...
Nizozemští DEVIOUS jsou evidentně schopní muzikanti. Jenomže to ještě není žádná výhra, čehož je důkazem jejich aktuální fošna „Vision“. Nikterak rychlý, bohužel ani agresivní death metal, který sice sem tam nabídne nějakou pěknou melodii, ale ve výsledku nechce fungovat. Jednoduše řečeno, chybí zde výraznější nápady.
Začátek alba připomíná spíše nenápadné pokukování pod pokličku prezentovaného stylu. „Heritage Of The Reckless“ je opatrný song, který posluchači nenabídne..
Overkill jsem považoval za dobrou thrashovou kapelu. Považoval je ale čas minulý. Od desky „Horrorscope“ se totiž začali kazit jako ovoce po datu spotřeby. Začali chrlit jednu desku za druhou a každá z nich se ani neodvážila pohlédnout po takových klenotech jako je „Feel The Fire“, „Taking Over“ nebo „The Years Of Decay“. Až na jednu výjimku. A tou je právě novinková „Ironbound“. Tytam jsou časy alb „Necroshine“, "ReliXIV" (snad nejhorší deska Overkill vůbec) nebo „Bloodletting“, kdy se Overkill po vzoru Testament ..
„Nad krajinou svítá. Žhavé slunce vztahuje své první hřejivé paprsky v ranním rozbřesku. Země usíná. Svíčky životů se rozsvěcí a v našich rukou se vydávají na cestu. Svíčka života se rozsvěcí a ve tvých rukou hoří v souladu s Osudem… („The Ark Of Eternity“).
Pražský Abaton ve čvrteční večer hostil dost rozmanitou sestavu sedmi kapel, která k nám přivandrovala pod vlajkou putovního Bonecrusher Festu. Moc bonecrushing to ale nebylo, v sále byly mezi lidmi komfortní rozestupy. Potenciál přitáhnout nemálo posluchačů rozlišných žánrů se tedy příliš nenaplnil.
První z dvojice natolik vzývaných desek, že jsem si pro psaní musel pořídit zlatou klávesnici, jelikož psát recenze na obyčejné, plastové, by dostatečně nerespektovalo odkaz, které dvojalbum „keeperů“ zanechalo. A pakliže jsem u debutového alba HELLOWEEN psal o prvních speed metalových obrysech, které zatím měly pouze nejasný a těžce uchopitelný tvar, právě následná alba dala tomuto stylu betonově pevnou formu. Byla to zásluha dvou zásadních faktorů. Prvním z nich byl zvuk, který z heavy/thrashových riffů ..
Sledovat kariéru pražských Master´s Hammer je opravdu zajímavé. Je úplně jedno, jestli posloucháte čistokrevný black metal nebo obyčejný rock, o Master´s Hammer jste už určitě slyšeli. Je to totiž jediný český hudební produkt, ovšem společně s Karlem Gottem, který si pozici kultu vybojoval i v Americe. A přitom tahle kapela naživo vystupovala jen párkrát (většinou to skončilo fiaskem), vydala hloupou elektronickou desku předělaných lidových písní a pak čtrnáct let mlčela. Tomu už se říká kult. Teď vydali „Mantras“ ..
Jen málokdy se poštěstí, aby člověk viděl svou oblíbenou, ne-li nejoblíbenější kapelu dvakrát během jednoho roku. My fanoušci Depeche Mode máme tu výhodu, že kapela během každého tour do České republiky zavítá a vzhledem k tomu, že mají pánové u nás velmi silnou fanouškovskou základnu, mají naši zemičku troufla bych si říct v oblibě. ..
Švédsko, glam, rock´n´roll, hardrock a zase Švédsko. Zadat si tyto položky do googlu nebo na myspace je v posledních pár letech poměrně osvědčenou metodou, jak najít dobrou poslouchatelnou muziku. Nejinak tomu bude, ani když napíšete rovnou jako heslo „Mama Kin“, což je název právě jedné, výše zmiňované styly kombinující, švédské kapely...
Vezmeme-li trochu od typického amerického punkrocku, malinko od současného severského glamu, či klasického rock n´ rollu a šmrncneme to kořeněnou vůní Francie, vzniknou nám z toho právě Tracy Gang Pussy. Ačkoliv nese nová deska název „Number 4“, je v pořadí teprve třetím dlouhoznějícím albem. Z nahrávky je oproti dvěma předchozím deskám cítit uvolněnější atmosféra..
Kvalitní český old/new school death s bezpražcovou basou. Precizně zahrané, ale naštěstí to není jen o technice samotné. Přirozený talent, vše nenásilně a pocitově zkomponované, vynikající souhra nástrojů v melodiích i harmoniích. Skladby mají hlavu a patu: nejsou nahodilé, béčkově překombinované ani odfláklé, jak to hlavně u newschool deathu často bývá..|
Dnes je 31.7.2025, svátek má Ignác
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[27.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
BONAFIDE - Something´s Dripping
|
[27.01.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
U.D.O., MANIMAL, SALAMANDRA, SEVEN – 19.1.2010, Zlín – Masters of Rock Café
|
[26.01.2010] |
DOPE STARS INC. - 21st Century Slave
|
[26.01.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.01.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.01.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[24.01.2010] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[24.01.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[23.01.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
BONECRUSHER FEST - 14. ledna 2010, Praha, Abaton
|
[22.01.2010] |
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part I.
|
[21.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
MASTER´S HAMMER – Když Satan pivo chlastá... 1/2
|
[21.01.2010] |
DEPECHE MODE, Nitzer Ebb - Praha 14.1.2010 O2 arena
|
[20.01.2010] |
|
[20.01.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
FEEBLE MINDED – Nothing But Death DVD
|
[19.01.2010] [hodnocení: 6,5/10] |